Rodiči věz, že
- dítě má jen takový potenciál (schopnosti naučit se, zapamatovat si, udělat), jaký má.
- potenciál se nedá zvýšit křikem, bitím, zákazy, nářky, výhrůžkami. Výsledky práce se dají zlepšit důsledností, trpělivostí, pravidelnou přípravou, povzbuzením, pochvalou.
- nemůžou Tě zklamat výsledky dítěte, jediné co Tě zklame jsou Tvá očekávání.
- učitelé nejsou „blbci“, i když ve výjimečných případech můžeš mít pravdu ( je to tvůj názor), nikdy to neříkej před dítětem. Problém přijď vyřešit do školy.
- cíl rodičů i učitelů je stejný: vzdělané, sebevědomé, vnímavé a pracovité děti ( budou nás živit, až budeme v penzi).
- zprávy dítěte o škole jsou zkreslené – přizpůsobené povaze dítěte, jeho potřebám a momentální náladě ( když tvrdí, že nedostalo jídlo - tak byla čočka)
- podobný tok informací funguje i obráceně od rodiny do školy.
- děti nejsou čím dál tím horší, to je jen tradiční a hloupý mýtus všech generací. Děti mají jen víc informací a možností. A dospělí taky nejsou čím dál tím lepší.
- za všechno nemůže televize, video, počítač ( ani u jednoho nechybí tlačítko OFF), chybí čas a pět P ( popovídat si, pohrát, pohladit, pochopit a pomoci)
- dítě ( i dospělý) může udělat chybu. Neříkej mu, že je špatné nebo hloupé, ale že udělalo špatnost nebo hloupost. Potrestej ho tak, aby poznalo, že ho máš rád.
(Mgr. V. Krabec – ZŠ Počaply)